9. září v 12:02
Trapný ticho (Klára Borská)
Autor: Klára Borská
Ticho je nedílnou součástí Kruhu. Ticho učí.
Problém s mluvením jsem nikdy moc neměla. Naopak. Vždycky jsem mluvila až příliš.
Mluvení byla moje maska nejistoty. Maska strachu. A někdy také způsob, kterým jsem manipulovala. Když jsem mluvila, měla jsem pocit, že mám věci pod kontrolou.
Když jsem začala navštěvovat Kruhy, často jsem krátce po jejich začátku cítila napětí na hrudi. A velmi často jsem byla mezi prvními, kdo v Kruhu promluvili.
Až jednoho dne bylo tématem Kruhu “Ticho”.
Napadlo mě: Když ticho, tak dobře. “Dám teda trapný ticho.”
Řekla jsem, že zkusím tři minuty mlčet.
Po chvíli mlčení jsem začala prožívat neuvěřitelně těžké pocity. Byly až bolestivé na úrovni těla. A pak jsem začala plakat.
V tichu Kruhu jsem plakala. Několik minut.
Jen ticho, pláč, přítomnost ostatních a moudrost Kruhu.
Kruh mě učí, že nemusím vždycky něco říct, že nemusím mít vždycky názor, že nemusím být vždycky slyšet.
Ticho je součástí Kruhu.
Ticho je součástí našich životů.
A možná právě v okamžiku, kdy máme největší potřebu trapné ticho něčím zaplnit, stojí za to v něm ještě chvíli zůstat. I to mě Kruh stále učí.