Prokrastinace versus 5 minut (Kristýna Poláková)

Tak jsem se včera večer zase proskrolovala do 11 hodin.

Nejsem na to pyšná.

A děje se mi to opakovaně.

A když jdu pak spát a vím, že už je tolik hodin a nic dalšího neudělám, tak si to fakt hodně vyčítám.

A až potom mi dochází, co všechno jsem mohla stihnout a udělat a zároveň, že jsou věci, kterým bych se mohla věnovat třeba 5 minut (!!!) a pomohlo by to mně, mému bytu, mé psychice, mému vnímání, mému dobrému pocitu sama ze sebe…

Třeba si na 5 minut zameditovat nebo umýt vanu, umyvadlo a zrcadlo v koupelně. Nebo si udělat pár cviků na posílení, na protažení. Vzít do ruky ukulele a zatrénovat si, protože i těch 5 minut by mi něco dalo. Něco si nakreslit nebo namalovat…Duolingo jsem nedělala už ani nepamatuju.

Když jsem včera seděla u večeře a pouštěla jsem si díl seriálu, tak jsem měla v hlavě, že to můžu vypnout a jít si číst. A určitě by to bylo lepší než zůstat u toho mobilu, dokoukat ten díl a pak prostě scrollovat Facebookem a Instagramem do bezvědomí, téměř.

Ale nějak to nešlo.

Je to únik.

Odpojení.

Nechci cítit sebe samu, protože vím, že by to nebylo příjemný.

A mobil je rozptýlení. Zároveň další zahlcování už tak zahlcenýho systému. A já o tom vím. Uvědomuju si to. A stejně je tak pekelně těžký to změnit…

Rozuzlení nemám. Mám několik dnů před menstruací, takže vůle je malá. Ale vím, že to jde. Že to tak nemám vždycky.

Že zase bude líp 🙏